Morušovník černý je strom opředený historií a překvapivými spojeními, které sahají daleko za pouhé pěstování ovoce. Jeho životní cyklus a specifické vlastnosti ho činily užitečným v nečekaných oblastech.
Jednou z nejzajímavějších historických praktik, která se dochovala dodnes v některých oblastech jižní Evropy a Středomoří, byl cílený chov slepic přímo pod morušovými stromy. Proč? Spadané, zralé plody moruše černé sloužily jako výborné doplňkové krmivo pro drůbež, která si na šťavnatých bobulích s chutí pochutnávala. To byl neuvěřitelně efektivní a ekonomický způsob, jak využít úrodu, která by jinak z velké části přišla nazmar. Slepice navíc pomáhaly udržovat okolí stromu čisté od spadaného ovoce.
Morušovník černý je znám svým pozdním rašením listů na jaře, což mu vyneslo přezdívku "nejmoudřejší ze stromů". Tato vlastnost ho v minulosti spolehlivě chránila před pozdními jarními mrazíky, které by poškodily nebo dokonce zničily většinu jiných ovocných stromů. Dnes už ale ani tato přirozená ochrana není vždy stoprocentní zárukou, jelikož klimatická změna přináší stále častější výkyvy počasí, kdy se po časném oteplení náhle ochladí a přijdou silné mrazy. Pozdní jarní mrazy představují největší úskalí při pěstování, pro celkové přežití a dlouhodobé zdraví stromu. Ideální se jeví svahy, kde chladný vzduch přirozeně stéká dolů a nepoškozuje tak stromy.
Historie morušovníku černého je také úzce spjata s neúspěšným pokusem o založení hedvábnického průmyslu v Anglii. Na počátku 17. století, v době krále Jakuba I., byl učiněn velký pokus o zavedení hedvábí do Anglie, aby se země stala soběstačnou a konkurovala Francii a Itálii. Dováženy byly tisíce mladých morušových stromů s cílem krmit bource morušového. Avšak byla učiněna zásadní chyba: místo morušovníku bílého (Morus alba), jehož listy jsou pro bource ideální a které se v Asii používají po tisíciletí, byly omylem, či snad z neznalosti, vysazovány především morušovníky černé (Morus nigra). Listy morušovníku černého jsou pro bource morušového méně vhodné a výsledkem byl neúspěch celého projektu. Mnoho z těchto vysazených stromů ale přežilo a dodnes je najdeme v anglických zahradách a historických parcích, kde jsou živoucími památkami na tento ambiciózní, leč mylný počin.