Moruše černá je strom opředený historií a překvapivými spojeními, které sahají daleko za pouhé pěstování ovoce. Její životní cyklus a specifické vlastnosti ji činily užitečnou v nečekaných oblastech.

Jednou z nejzajímavějších historických praktik, která se dochovala dodnes v některých oblastech jižní Evropy a Středomoří, byl cílený chov slepic přímo pod morušovými stromy. Proč? Spadané, zralé plody moruše černé sloužily jako výborné doplňkové krmivo pro drůbež, která si na šťavnatých bobulích s chutí pochutnávala. To byl neuvěřitelně efektivní a ekonomický způsob, jak využít úrodu, která by jinak z velké části přišla nazmar. Slepice navíc pomáhaly udržovat okolí stromu čisté od spadaného ovoce.

Moruše černá je známá svým pozdním rašením listů na jaře, což jí vyneslo přezdívku "nejmoudřejší ze stromů". Tato vlastnost ji v minulosti spolehlivě chránila před pozdními jarními mrazíky, které by poškodily nebo dokonce zničily většinu jiných ovocných stromů. Dnes už ale ani tato přirozená ochrana není vždy stoprocentní zárukou, jelikož klimatická změna přináší stále častější výkyvy počasí, kdy se po časném oteplení náhle ochladí a přijdou silné mrazy. Pozdní jarní mrazy představují největší úskalí při pěstování moruše pro celkové přežití a dlouhodobé zdraví stromu. Ideální se jeví svahy, kde chladný vzduch přirozeně stéká dolů a nepoškozuje tak stromy. 

Historie moruše černé je také úzce spjata s neúspěšným pokusem o založení hedvábnického průmyslu v Anglii. Na počátku 17. století, v době krále Jakuba I., byl učiněn velký pokus o zavedení hedvábí do Anglie, aby se země stala soběstačnou a konkurovala Francii a Itálii. Dováženy byly tisíce mladých morušových stromů s cílem krmit bource morušového. Avšak byla učiněna zásadní chyba: místo moruše bílé (Morus alba), jejíž listy jsou pro bource ideální a které se v Asii používají po tisíciletí, byly omylem, či snad z neznalosti, vysazovány především moruše černé (Morus nigra). Listy moruše černé jsou pro bource morušového méně vhodné a výsledkem byl neúspěch celého projektu. Mnoho z těchto vysazených moruší černých ale přežilo a dodnes je najdeme v anglických zahradách a historických parcích, kde jsou živoucími památkami na tento ambiciózní, leč mylný počin.