Představte si starověké karavany, které se sunuly přes rozlehlé pouště a úrodné roviny Blízkého východu. Právě z těchto končin, konkrétně z oblasti mezi Íránem a Afghánistánem, pochází moruše černá. Její cesta do Evropy byla dlouhá a fascinující, provázená obchodníky a dobyvateli. Už před tisíci lety si lidé uvědomili její hodnotu – nejen pro sladké plody, ale i pro její odolné dřevo.

Do Středomoří se dostala s Římany, kteří s sebou dováželi nejen svou kulturu, ale i užitkové rostliny. Později, v období arabské expanze, se její pěstování rozšířilo ještě dál po celém Středomoří a dále na evropský kontinent. 

Na území České republiky se moruše černá dostala pravděpodobně v pozdním středověku nebo raném novověku. Její rozšíření souviselo snad s klášterními zahradami a panskými sídly.Vzhledem k jejím nárokům na teplo se však u nás uchytila především v nejteplejších oblastech, často ve spojení s vinařskými oblastmi jižní Moravy a Polabí, kde panují podobné klimatické podmínky jako v její domovině. Způsob jejího šíření byl zpočátku pravděpodobně postupný, prostřednictvím dovozu sazenic nebo semen z jižnějších oblastí Evropy, kde už byla etablována. Dnes ji najdeme jen vzácně jako tichého svědka dávných časů.